Z průběhu votické konference

Votické setkání zahájila starostka města Votice Jana Kocurová, která podtrhla význam votického kláštera pro město Votice a P. Jeroným Jurka ofm, provinční představený františkánů, na úvod konference uvedl, jak důležité je připomínat si řádovou historii, paměť místa.

V prvním v přehledném referátu - Založení kláštera ve Voticích v kontextu dějin provincie P. ThLic. Regalát Beneš, Th.D. ofm, provinční historik, ve výčtu františkánských klášterů v české provincii zmínil postavení votického kláštera (1627), který byl založen mezi dvěma velkými vlnami zakládání františkánských konventů – observantskou a reformátorskou.

Dopolednímu programu dominovalo vystoupení knihovníka františkánské provincie Jana Kašpara (Památník národního písemnictví), který v objevném referátu Rukopisná bible z františkánského kláštera ve Voticích, představil auditoriu unikátní rukopis bible. Ta se od roku 1709 nacházela v knihovně votického kláštera. Rukopis se považoval ještě nedávno za ztracený, ale byl shodou různých okolností opět objeven v Národní knihovně. Rozměrem nevelká kniha v pozdněgotické vazbě (výzdoba - medailony se symboly evangelistů) obsahuje všechny knihy Starého a Nového zákona a pochází z konce 15. století.

Kunsthistorik Mgr. Tomáš Řepa (vlevo na obrázku) se zabýval historizující architekturou Božího hrobu ve Voticích. Referující se zabýval datem jejího vzniku (1685) a porovnáním s kaplí Božího hrobu ve Slaném (1665), která i té votické byla patrně vzorem.  Otázkou zůstává, proč se ve Voticích neuplatnila slepá arkáda. Rozhodující byl patrně rozměr kaple, nikoliv způsob opláštění.

Ve stručném a věcném příspěvku  Mgr., PhDr. Libuše Váňové (Muzeum v Benešově) jsme se vrátili do starší historie františkánského hnutí. Libuše Váňová přiblížila osudy kláštera minoritů v Benešově. Konvent, který byl založen v roce 1246 proboštem staroboleslavské a později vyšehradské kapituly Tobiášem z Benešova, byl zničen husity. Posluchače zaujaly zejména výsledky archeologického výzkumu, který probíhal v roce 1941. Referující se zastavila u některých nalezených fragmentů architektury kláštera (hlavice, fragment portálu) a naznačila perspektivu případného dalšího výzkumu.

Po přestávce se Mgr., PhDr. Vladimír Přibyl (Městský úřad Slaný) pokusil interpretovat vyobrazení na skříňovém nekrologiu ze slánského kláštera, a to nejen jako raně barokní artefakt, který výtvarnou mluvou tlumočí františkánskou spiritualitu a teologii, ale i jako jedinečný pramen historie slánského kláštera.

Kronikář města Pavel Pavlovský (* 1929, na obrázku) obohatil setkání několika vzpomínkami z života kláštera. Mluvil o tom, jak jej vnímal v dětských a klukovských letech … jak dlouhá komže způsobila jeho pád a od té doby již neministroval, nebo jak se hrálo v refektáři také divadlo …
Překlad několika kapitol z pamětnice votického kláštera – umělecké vybavení refektáře a obsah relikviářů – přeložil PhDr. Ivan Müler, Ph.D. (Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem), který se však nemohl setkání zúčastnit a tak jeho text přečetla Jana Zelenková   

Nato navázala zasvěcená prohlídka votického kláštera, kterým nás provedl Jiří Maršíček … hlavní zastavení: refektář, prostory bývalé knihovny, konventní kostel sv. Františka … zaujala expozice Galerie sv. Františka z Assisi, které dominovaly nově restaurované obrazy se starozákonní tématikou (restaurátor akad. mal. Milan Kadavý, na obrázku Obětování Izáka). Zde byl, jak ocenili účastníci setkání, v poslední době odveden kus práce …

V samém závěru promluvil člen Národní rady sekulárního františkánského řádu ing. František Reichel, který připomněl úlohu františkánských terciářů; on také vedl modlitbu za zemřelé františkány v místech, kde se nachází jejich hrobka.

Tečku za konferencí, krátké zhodnocení a poděkování všem, kdo se na přípravě konference podíleli, měla starostka města Votic Jana Kocurová.

Účastníci setkání přitom vyslovili přání, aby památka byla postupně opravena a vhodně využita. Neměla by dopadnout jako některé památky, které za utržený peníz, který se ostatně záhy "rozkutálel", přišly o svou duchovní a památkovou podstatu, to by si toto duchovní srdce celého regionu určitě nezasloužilo.

Podnětné příspěvky z votického setkání (Jan Kašpar, Tomáš Řepa, Libuše Váňová), které se váží k regionu, by měly být časem publikovány ve Sborníku vlastivědných prací Podblanicka.
Příspěvek Vladimíra Přibyla ke stažení zde  

PS. Snad všechny účastníky setkání oslovily vzpomínky Josefa Horáka z Velké Dobré (na obrázku), který se v padesátých letech učil ve votickém učilišti kovářem … zejména, když jsme společně procházeli konventem … kolik si toho pamatoval